Zuberské šité krajky byly technicky velmi náročné. Pracovalo se na jemném plátně, smykovacím způsobem se zpracovávaly "mřežky" a "coky", krajky s pěti cípy lemující čepec v místě nad čelem.

Nejčastějšími motivy byly listy, hrozny a rozety. Na konci 19. století se častěji využívalo k dosažení vzhledově krajkových vzorů pletením na jehlicích a háčkováním. Kromě čepců se takto pořizovaly na Rožnovsku bílé punčochy.

Neprávem opomíjená a téměř zaniklá je výšivka na tylu. Vyšívaly se čepce, límce, tacle na rukávcích, šátky vyvazovačky, záclony, pokrývky na stůl. Tato výšivka není tak pracná, ale je méně trvanlivá.

V 18. století si zuberské ženy vyšívaly svůj kroj bílou lněnou nití, kterou si samy upředly a vybílily. Teprve s rozvojem průmyslu, kdy se začaly dovážet jemné tkaniny a bavlnky, začal rozmach vyšívání.

Na jemných látkách se vyvinuly různé techniky zdobení: výšivky vytahovaných sítek, gatrování, mřežkování dírek, různých pavoučků, pomněnek a celá škála kvítků a kytic, ve kterých je velmi důmyslně vypracována technika střídání světla a stínů.

Vrchol návrhářské a vyšívačské práce ve skladbě vzoru i různorodosti vyšívacích technik můžeme vidět na vyšívaných oltářních plachtách v kostele sv. Kateřiny v Zubří. Každý exemplář zuberské výšivky představuje spojení kvalitního výtvarného návrhu vzoru a umělecké a řemeslné dovednosti vyšívačky.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mesto-zubri.cz