[Hlavní strana] [Obsah] [Kalendář akcí] [Kontakt] [Pro registrované]

Návrat na hlavní stranu

Historie obce Stavenice [ Historie (archivní dokument) ]

Na první pohled se zdá, že místní jméno Stavenice (jednotné číslo) je jednoznačně odvozeno od stavení či stavění, ale ve skutečnosti se názory odborníků na původ tohoto názvu značně liší; někteří jej spojují s adjektivem jistebná, tj. řeka tekoucí mezi či pod mostními oblouky a pilíři (jistbami), jiní s osobním jménem Staven či Steven, zatímco německý název Steinmetz připomíná spíše kámen nebo kameníka. V roce 1976 byla sice Stavenice připojena k Úsovu, ale v roce 1992 se opět osamostatnila. Pečetním symbolem této obce bylo kolmo postavené krojidlo a radlice. Stavenice je poměrně malá vesnice v rovině (střední nadmořská výška 255 m) u silnice z Mohelnice do Úsova, východně od toku řeky Moravy. Katastr s rozlohou 769 hektarů (v roce 1991 jen 650 hektarů) se táhne od vesnice k jihu a zasahuje poměrně hluboko do lesního komplexu Doubrava, kde pak jeho východní a jižní okraj tvoří zároveň hranici s okresem Olomouc.

Počet obyvatel této vesničky se po roce 1850 pohyboval stále kolem 250, nejvíce to bylo v roce 1900, kdy tu žilo 285 osob ve 42 domech. Stavenice byla známá tím, že tudy procházel mezi německými městy Mohelnicí a Úsovem tzv. národnostní most, který spojoval severomoravský český ostrov na Zábřežsku a Šumpersku s českým osídlením na Hané. Proto se také v této jinak čistě české vsi nakonec přece jen objevila i německá menšina (v roce 1930 to bylo 17 Němců). Při sčítání v roce 1950 bylo ve Stavenici 192 obyvatel a 49 domů, v roce 1991 již jen 131 osob a 42 domů.

Stavenice je sice v písemných historických pramenech uváděna k roku 1273, ale okolí bylo osídleno již mnohem a mnohem dříve, jak o tom svědčí archeologické nálezy lužické kultury a prokázané hradiště z doby slovanské. První písemná zmínka sice spojuje Stavenici s biskupskou Mohelnicí, ale v polovině 14. století náležela již k panství Úsov, u něhož pak zůstala až do roku 1848. Výnosy z této vsi patřily po roce 1519 úsovskému špitálu.

Podle lánového rejstříku z roku 1677 bylo ve Stavenici po třicetileté válce 13 usedlých. Část usedlíků tehdy nesla německá jména, ale v následujícím století se zde opět setkáváme s českými osobními jmény. Roku 1834 bylo v této vsi celkem 36 domů a 189 obyvatel.

Stavenice byla a zůstala zemědělskou lokalitou i po roce 1848, kdy byla začleněna do soudního okresu Mohelnice v politickém okrese Zábřeh. V roce 1911 byla v místě zřízena jednotřídní obecná škola. Po první světové válce měli ve Stavenici hlavní slovo agrárníci, v říjnu 1938 se obec rázem ocitla na hranici mezi Sudetami a zbývajícím územím Československa. V poslední den války, 8. května 1945, byla u Stavenice zavražděna příslušníky SS skupina občanů, kteří se zúčastnili místního povstání v Leštině.

Na zemědělském charakteru vsi se nic nezměnilo ani po roce 1945. Založení JZD zde bylo prosazeno až v roce 1957, ale již o tři roky později se toto družstvo spojilo s JZD v Úsově a s ním se dostalo do velkého agrokomplexu Úsovsko se sídlem v Klopině. Škola byla zrušena a po uzavření hostince zůstal v místě (roku 1990) jen obchod se smíšeným zbožím.

Les Doubrava na katastru Stavenice s nejvyššími kopci či vyvýšeninami Je-lením vrchem (344 m) a Bradlecem (342 m, nesprávně Velký Brabec i Vrabec) patří do nově vyhlášené Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, která se táhne na jih až k Olomouci. Na západním svahu Bradlece byla objevena skupina mohyl lužické kultury z doby bronzové a nad řekou Moravou zase slovanské hradisko s částečně dochovanými valy z mladší doby hradištní. Přímo ve vsi je chráněn empírový kamenný kříž s korpusem Krista z roku 1816 a u silnice do Úsova boží muka z druhé poloviny 18. století.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 05.08.2003 v 13:21 hodin
Copyright 1998-2025 © okresy.cz